Psací pero

Její vnitřní boj

3. února 2011 v 20:24 | Sayuri
Její vnitřní boj

Stupidní představa spravedlivého světa. Naivita, která nezná mezí. Naděje, bolest, zoufalství. Všechno krásné se jí ztratilo v prachu a zůstala ona černá díra. Když jedna životní éra skončí, má začít další - nová. Avšak, někde se stala chyba, protože nic nového nezačalo.
Ona měla odvahu věřit. Nebála se budoucnosti, následků ani potíží, protože si myslela, že se nic nemůže stát. Byla to její životní jistota, která ji držela nad vodou při obtížných situacích. A koho by napadlo, že tato jista může zmizet? Nic není věčné. Všechno jednou skončí a vy se buď zhroutíte nebo budete bojovat a vyhrajete. Jak tenká hranice se však nachází mezi propadem a vstanutím ze země? Kde je ta mez, která odděluje jedno od druhého?
Schopnost věřit v ostatní lidi. Jak krutě se tento (zlo)zvyk může vymstít! Náhoda je sviňa = stane se to ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte a kdy vás to nejvíc položí. Nepatrné věci...
Pokud jste silní, vydržíte a stanete se ještě silnějšími. Pokud ne, stane se vám to znovu, stejně jako se to stalo jí. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš? Jí se to povedlo. Tenkrát si to užívala a byla za to vděčná. Lepší něco, i pouhá stupidní náhražka, než nic. Je to povrchní? Nejspíš. Ale hlavně je to zoufalé.
"Lidé se mění." Chytrá slova idealistů. Mění se okolnosti, svět kolem nás. Lidé zůstávají stále stejní. Svině zůstane sviní, ať se snaží sebevíc. Sama se změnit nedokáže. Ona chtěla pomoct, dokonce za cenu svého vlastného štěstí a lásky. Chtěla, aby on byl jiný, protože potom by ho neměla tak moc ráda. Nebyl by to on, byl by to nový on. Někdo úplně jiný. Jí by zůstaly vzpomínky na jeho staré já, které by už dál neexistovalo.
On se změnit chtěl. Avšak... Nevyšlo mu to - zůstal stále stejný. Proč? Aby jí dál ubližoval? Protože mu to tak vyhovuje? Být namyšleným parchantem, bez citů a svědomí. Ona to dál nechce snášet, ale ono to prostě nejde! Udělá cokoliv, aby si ho získala.
Bojuje s tím. Už jednou byla na zemi a nehodlá se tam vrátit podruhé. Tentokrát to bude její triumf. Absolutní a sladké vítězství.

Ani kapička zoufalství

23. října 2010 v 22:50 | Sayuri
     Další článek pro milé Stvořeníčko z Alfy k jeho originálnímu projektu. (Informace o projektu: zde) Jelikož mám po menší oslavě, na které se opravdu hodně stalo... neberte to moc vážně. Potřebovala jsem se odreagovat, nemyslet chvilku na to co bylo, je, mohlo být a bude. Nebo taky nebude. Téma: Světle Modrá Pavučina

Podívej se mi do očí

20. října 2010 v 18:42 | Sayuri
     Moje drahé Malé Chlupaté Stvoření odjelo z Alfy na dovolenou (nejspíš do nějaké jiné vzdálené galaxie) a přenechalo prostor nám ostatním hokus-pokusákům, abychom se jakkoliv umělecky-neumělecky vyjádřili. První téma jím nabídnuté je Ona a Stařec.
     Jelikož jsem už dlouho nenapsala žádnou povídku (styď se, Sayuri!), využiju toto téma a pokusím se něco splácat. Kdyby to bylo naprosto nepoživatelné, dejte mi vědět. Vašich názorů si cením.

Odvrácená strana slávy

28. srpna 2010 v 19:21 | Sayuri
     Konečně jsem se dostala k napsání první povídky. Když říkám první, myslím tím první na tomhle blogu. Píšu příběhy. Někdy rozvíjím děj už napsaných románů. Baví mě to, ale nemá to budoucnost.
     Teď jsem napsala nezávislou povídku, takový záblesk z fantazie, který přišel. Skrývá se v ní ponaučení, někdo ho možná najde.
     Třeba nebudete mít chuť to číst. V tom případě nečtěte.

Před a po tobě

16. srpna 2010 v 23:45 | Sayuri

Před a po tobě

Jak jen existovat mohla jsem, když neznala jsem Tě?
Můj svět jsi rozzářil vášní vroucí jako oheň
Spálil všechno špatné a zlé
Dobré na povrch vynést jsi nechal
Svou odvahou, ctností a upřímností ohromils mě.

Tenkrát ze šeda vyzvednul jsi mě
Pomohl a opečovával
Nenech mě spadnout zase na dno
Na to mrazivé, ledem pokryté dno zoufalství a slz
Prosím Tě, ne znovu, už nikdy... Nedovol!

Jako blesk vtrhl jsi mi do života
Vše přeházel a změnil
Zaplavil mě láskou, nadějí a štěstím
A za to ti nikdy nebudu dostatečně vděčná
Za to, že... mě miluješ. Miluješ.

Tikání

7. srpna 2010 v 15:24 | Sayuri

Tikání

Voda v potoce zurčí
rychle a hnitě běhá
Stejně tak i osud určí
kdy láska pomalá je a kdy spěchá.

Sekundy v minuty se mění
dny v roky přecházejí
Stárnutí prudce ničí mé snění
nové naděje ke konci spějí.

Můj osud krutě řídí čas
Jen se neboj, přijď!
šeptá tiše smrti hlas.

Zas a znova

1. srpna 2010 v 21:28 | Sayuri

Zas a znova

Jako když voda hasí žár
Pomalu srdce dívky jihne
Jako když omluva ukončí svár
Jen vzpomínka hlavou se mihne

A koloběh života se opakuje...

 
 

Reklama