... mých citových záležitostí

Žijeme hokejem!

11. května 2011 v 22:41 | Sayuri
Vyvěstě vlajky, na ksichty si malujte trikolory, řvěte, nadávejte, jásejte, zpívějte českou hymnu - hokej je v plném proudu. Samotný hokej určitě má svou jedinečnou atmosféru, avšak nic se nevyrovná bandě přiopilých puběrťáků, zalezlých v hospodě u naplno rozjetého zápasu.
Puk létá ze strany na stranu, hokejisté se nešetří a plnou parou do sebe narážejí. Rozseknuté hlavy, zlomené hokejky, ale hlavně vybité zuby nejsou žádnou nezvyklostí. Moje oblíbená šedesát osmička (Jágr) si to bruslí po ledě a nenechá se jen tak přemoct. Nahrávka do boku, nahrávka zpátky, zastavení, obrácení, zvednutí hokejky, švih... míček letí o rychlostí sto kilometrů za hodinu směrem k brance našich soupeřů... nekonečná sekunda napětí a očekávání... "GÓÓÓL!", ozve se šílený řev fanoušků se ze všech stran okolo. Česká republika upevňuje svou pověst hokejových legend.
Pivo a hokej. Dvě naprosto typické věci pro Českou republiku. A když je zkombinujete, dosáhnete vrcholu. Mistrovství světa je v plném proudu, výhra nad Američany upevnila naši pozici a teď nám nezbývá jen doufat, že postoupíme do finále. Vyhrajeme. Proč? Protože na to kurvaže máme! Fotbal skončil na bodu mrazu, basketbal ať se radši neozývá, tenisté spoléhají na štěstí, plavce nemáme, krasobruslaři se snaží, ale stále ještě nedosáhli úrovně světové elity. Snad jediný sport, který nám zbyl a do kterého musíme dát všechno je hokej. Na to jak malý stát jsme, máme excelentních hokejistů přemíru. Což je samozejmě dobře!
Pátek... Česko x Švédsko. Na minulém mistrovství stálo štěstí na naší straně, avšak kde bude pozítří? Postup do finále, nebo snad boj o třetí místo? Ať už vyhrajeme, nebo prohrajeme (ale my neprohrajeme) jsme nejlepší tým celého mistrovství. Kombinace obrany a útoku, přihrávek a sólování, ústupků a tvrdé hry, to je český hokej. Láska, nenávist, bolest, síla, rychlost. My vyhrajeme. Sebrali jste nám všechno, ale hokej, ten si vzít nenecháme!

Navždy králem zůstaneš!

30. ledna 2011 v 12:27 | Sayuri
     Včera probíhalo finále mistrovství Evropy v krasobruslení. Jelikož je to můj nejoblíbenější sport, samozřejmě že jsem ho napjatě sledovala. Zažila jsem celkem šok, když jsem viděla, jak to Michal Březina zkazil... Ale nic mu nevyčítám - ty nervy a napětí musí být otřesné - a navíc na něj byly kladeny vysoké nároky. Naštěstí nám potom Tomáš Verner napravil reputaci a skončil bronzový, gratuluju!
     Během večera padlo několik narážek na mého nejoblíbenějšího krasobruslaře - Jevgenije Pljuščenka. Nedá se říct, že by o něm mluvili hnusně, ale na druhou stranu... ani ne hezky. Byl často zmiňován, právě když bruslily nové ruské naděje a já si to prostě nemůžu odpustit.
      Slyšela jsem, jak kritizují jeho styl bruslení. Ten styl, se kterým vyhrál dvě stříbrné a jednu zlatou medaili  na olympiádách. Ano, zůčastnil se tří olympiád a oni ho stejně nenechají na pokoji, nepřestanou kritizovat tuto legendu. Málo spojovacích prvků? Hodně dlouhé nájezdy na skoky? Jako pardon, ale vy vážně chcete skočit čtverný skok, bez toho aniž byste se pořádně rozjeli?
     On je král. Vždycky jím byl a navždy bude. Ikdyž už nezávodí, bude mu pokaždé patřit první příčka - kdekoliv. Budu se hádat s každým, kdo o něm řekně, že neumí bruslit. I ten největší idiot, který moc krasobruslení nesleduje, musí uznat, že on se už dávno zařadil mezi legendy tohoto sportu. Nemůžete jen tak vynechat člověka, který je šestinásobným mistrem Evropy... trojnásobným mistrem světa... a vítězem olympijských her. A to ani nemluvím o těch druhých a třetích místech, které kdy vyhrál.
     Pokud tohle někomu přijde málo, měl by se nad sebou pořádně zamyslet.

Anime? V první řadě oživlá manga

2. srpna 2010 v 12:01 | Sayuri
      Je to něco krátce přes rok co sleduju japonskou Naruto mangu. Říkejte si co chcete. Myslete si, že jsem dětinská a ztrácím tím jenom čas. Pomlouvejte si mě a nechápejte mě. Ale nikdy mi to nevezmete, protože tohle japonské umění mě už nadobro drží ve svých pařátech.
     Abych mohla mluvit o anime, musím začít u mangy. Viděla jsem už hodně stylů kreslení, některé mě zaujaly, jiné mi přišly odrazující. Nejvíce mi vyhovuje styl, kterým kreslí Kishimoto Masashi, autor Naruta.
      On ale, nejenom že výborně kreslí, taky dává příběhu lásku, je na něm vidět, že ví o čem píše a nevymýšlí si pouhé prázdné řeči. Nesčetněkrát se mi stalo, že jsem se u jeho vyprávění rozbrečela.
Anime?
     Anime je pro mě oživlá manga. Je to sekundární výtvor, často stvořený kvůli komerci a zisku. Neodmyslitelně to však patří do mého života.
     Co vás napadne jako první při slově anime, možná budou Pokémoni. Pravda, taky to je anime. A je taky fakt, že jako malá jsem každou sobotu a neděli sedávala v šest ráno před televizí a nemohla jsem se dočkat, co budou dneska dělat Ash s Pikachu.
     Nyní jsem vyrostla a dala jsem se na dospělejší mangu ( a anime), a Naruto u mě vyhrává na celé čáře.

"Protože tohle je má cesta ninjy!" - Uzumaki Naruto

 
 

Reklama