Such a long time.

10. listopadu 2011 v 18:58 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
Podzim je nejkrásnějším obdobím celého roku. Barvy, pestrost, vítr, atmosféra, ona tajemná vůně ve vzduchu. Letošní rok je v něm ovšem ještě něco jiného, něco navíc. Tento podzim je pro mě ve znamení životních změn a časem objevování nových zákoutí mé osobnosti. Období štěstí, následného zklamání a všehonapravení.
Můj vztah s Modrookým stále trvá. Když píšu vztah, nemyslím tím klasické chození. Spíš narážím na to, co je mezi námi, jak se cítíme a jak spolu vycházíme. Měli jsme neshody, hádali jsme se, ale taky jsme se spolu smáli a měli legraci z celého světa kolem nás. A pořád máme. Nevydržíme dlouho bez sebe, potřebujeme se mít stále nablízku.
Dlouhá doba uběhla od prázdnin. Změnilo se všechno a zároveň nic. Nechápu to, nesnažím se to chápat. Beru to tak, jak to přichází. Řeším problémy, když se objeví (prozatím úspěšně) a improvizuji častěji než kdy předtím. Dalo by se říct, že balancuji na hraně, avšak netuším, kam bych z této hrany mohla spadnout. Možná do hebké trávy, nebo snad na ostré kopí? Každý zažije svůj pád. Je možné, že ho už dokonce i někteří zažili. Cesta zpět není krátká a už vůbec ne snadná, avšak... tohle nebudu řešit teď, když se stále držím nahoře.
Promarněný je každý den, kdy se neusmějete. Zní to strašně sentimentálně, ale je to nekonečná pravda. Nic není tak hrozné, aby se to nedokázalo vyřešit a abyste to postupem času nepřekonali. Je možné, že nezapomenete a pokaždé, když si onu věc vybavíte, přijde taky bolest. Je to dokonce skoro jisté, ale se vším se dá naučit žít. Každý den se smějte na lidi, na kterých vám záleží a říkejte jim, jak moc pro vás znamenají.
.
 


Komentáře

1 S. | E-mail | Web | 10. listopadu 2011 v 19:46 | Reagovat

Už ani nemůžu uvěřit, že tu skutečně vidím nový článek od tebe ! :) Bylo mi hrozně líto, žes teď takovou dobu nic nenapsala.
Jinak jsem ráda, že jsi pořád s Modrookým. Možná to není to chození v pravém slova smyslu, ale oběma vám to vyhovuje a to je hlavní. :)

2 Alex | Web | 10. listopadu 2011 v 20:23 | Reagovat

Tedea jsem tu poprvé a musím říct, že to tu máš pěkné, takové uklidňující.

3 Sach* | Web | 10. listopadu 2011 v 20:25 | Reagovat

Máš pravdu. Každej to říká pořád a pořád připomíná, usmívej se usmívej se. I já takle radím ostatním..a sama to nedělám.

4 Míša | Web | 10. listopadu 2011 v 20:58 | Reagovat

Ty jsi vstala z mrtvých? Už se mi před očima jevily šílené scénáře...Jsem moc ráda, že ti to vychází, hlavně, že jsi šťastná, ono, když člověk není šťastný, jde všechno do háje. Víš, ačkoli si jen s těží dokážu představit, jaké to mezi sebou máte, tak jsem ráda, že vám to klape. Nemusíte tomu dávat nálepku chození, ani žádnou jinou, hlavní je, že víte, co cítíte a žijete tak, jak chcete. Někdy je těžké vyloudit na tváři úsměv, když tvá duše truchlí a je zahalena spoustou problémů a komplikací, někdo to prostě neumí, jsem ráda, že ty ano. Užívej si života, snad se zasde někdy ozveš, jak to pokračuje.

5 Independent | Web | 10. listopadu 2011 v 22:25 | Reagovat

Jsem neskutečně ráda, že jsi se ozvala!! :) Tak hlavně abys byla šťastná a měla pocit, že ti to takhle vyhovuje.. to je nejdůležitější :) Já se teď usmívám každý den, takže žádný není promarněný, konečně mám pocit, že žiju tak nějak víc naplno.. :)

6 YumeOokami | Web | 11. listopadu 2011 v 17:51 | Reagovat

Kéž by se mi tohle moudro zopakovalo vždy když dostanu svoje depresivní nálady a paranoidní představy *-*

7 Es. | Web | 11. listopadu 2011 v 21:43 | Reagovat

jsem ráda, že ses po dlouhé době ozvala :) Chyběla si mi :) tvoje názory mi chyběly, doufám, že se tu ukážeš častěji.. mám ráda tvoje články a komentáře, myslím, že mi celkem dost rozumíš :)
Podzim je kouzelný, ale občas příliš chladný.. :) zůstaň nahoře a nedívej se dolů :) pády bývají bolestné, ale s pomocnou rukou se padá do měkkého, přesto užívej života a neřeš nic, co nemusíš :))

8 Pawja aneb AfroGirl | Web | 19. listopadu 2011 v 18:17 | Reagovat

Při čtení tohodle článku se moje myšlenky šíleně zatoulali do různých směrů. Moc hezky napsané ale nějak mě nenapadá, co k tomu říct. Uplně si mě odzbrojila! :D

9 W3F | E-mail | Web | 24. listopadu 2011 v 21:51 | Reagovat

Možno mi tento článok, tvoj blog akosi naschvál ,,padol do rúk", keďže akurát prežívam také obdobie kedy mám pocit že nič na svete nemá význam, všetko sa zrazu naráz rúti a neprestáva..

A uvedomila som si, /po prečítaní tohto článku/, že robím jednu velkú chybu a možno aj preto som stále tak sama, teda aspoň sa tak cítim. Teda že akoby odháňam od seba ľudí ktorí ma majú radi a pomáhajú mi. Veľmi málo im dávam najavo ako si ich vážim a potom to očakávam aj ja od nich. To je nefér.

Takže ďakujem za tento článok a prajem nech vám to spolu s ,,Modrookým" dlho vydrží ;)

10 Babe | Web | 3. prosince 2011 v 18:03 | Reagovat

A na zeleného nemyslíš?

11 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 23. prosince 2011 v 15:11 | Reagovat

Směji se.
I na tebe! A na své planetce se snažím předat nepředatelné - ale když je Krook a Vánoce, mohlo by se podařit...

12 Míša | Web | 9. ledna 2012 v 19:11 | Reagovat

Sayuri má zlatá, to že nepíšeš beru jako známku toho, že se máš tak dobře, že na to nemáš čas, doufám, že je to pravda!

13 Míša | Web | 30. ledna 2012 v 16:34 | Reagovat

Ahoj, asi už žiješ totálně mimoblogově. Moc ti to přeji, ale je mi líto, že jsem ztratila svou blogovou kamarádku. Chybíš mi!

14 Míša | Web | 7. února 2012 v 17:07 | Reagovat

Nevím, jak je to možné, ale strašně by mě zajímalo pokračování tvého příběhu. Je škoda, že už se neozýváš!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama