Listopad 2011

Such a long time.

10. listopadu 2011 v 18:58 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
Podzim je nejkrásnějším obdobím celého roku. Barvy, pestrost, vítr, atmosféra, ona tajemná vůně ve vzduchu. Letošní rok je v něm ovšem ještě něco jiného, něco navíc. Tento podzim je pro mě ve znamení životních změn a časem objevování nových zákoutí mé osobnosti. Období štěstí, následného zklamání a všehonapravení.
Můj vztah s Modrookým stále trvá. Když píšu vztah, nemyslím tím klasické chození. Spíš narážím na to, co je mezi námi, jak se cítíme a jak spolu vycházíme. Měli jsme neshody, hádali jsme se, ale taky jsme se spolu smáli a měli legraci z celého světa kolem nás. A pořád máme. Nevydržíme dlouho bez sebe, potřebujeme se mít stále nablízku.
Dlouhá doba uběhla od prázdnin. Změnilo se všechno a zároveň nic. Nechápu to, nesnažím se to chápat. Beru to tak, jak to přichází. Řeším problémy, když se objeví (prozatím úspěšně) a improvizuji častěji než kdy předtím. Dalo by se říct, že balancuji na hraně, avšak netuším, kam bych z této hrany mohla spadnout. Možná do hebké trávy, nebo snad na ostré kopí? Každý zažije svůj pád. Je možné, že ho už dokonce i někteří zažili. Cesta zpět není krátká a už vůbec ne snadná, avšak... tohle nebudu řešit teď, když se stále držím nahoře.
Promarněný je každý den, kdy se neusmějete. Zní to strašně sentimentálně, ale je to nekonečná pravda. Nic není tak hrozné, aby se to nedokázalo vyřešit a abyste to postupem času nepřekonali. Je možné, že nezapomenete a pokaždé, když si onu věc vybavíte, přijde taky bolest. Je to dokonce skoro jisté, ale se vším se dá naučit žít. Každý den se smějte na lidi, na kterých vám záleží a říkejte jim, jak moc pro vás znamenají.
.