Srpen 2011

Životem pokojně si kráčím

3. srpna 2011 v 0:39 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
Ráda chodívám jen tak po městě, bez určeného cíle. Bezmyšlenkovitě bloumám ulicemi, sem tam zapadnu do obchodu, ikdyž vím, že si odtamtud s sebou stejně nic neodnesu. Sluchátka mám vražená v uších, hudba mi proudí do těla a můj blažený úsměv se nikdy nezkřiví v mrzutý obličej. Tohle léto mám důvod se smát.
Petr má modré oči, takže aby to mělo tu svou poetičnost, budu mu říkat Modrooký. Nakonec, zní to takhle opravdu lépe a hodí se to pro barvité líčení situací.
Není vztah jako vztah. Vždycky jsem se toho bála, svěřit se někomu jinému, sdílet s ním své pocity. Vyrovnávala jsem se se vším sama a bylo mi tak dobře. S Modrookým se to částečně změnilo, dalo by se říct, že jsem díky němu udělala krok dopředu. Co krok, poskočila jsem o dobrých pár metrů. Ale abych vás vyvedla z omylu, že se spolu máme idylicky jako v pohádkách, povím vám, jak to celé je.
Ano, zažili jsem spolu noc, na kterou v životě nezapomenu a která přebila všechny minulé. Bylo to tak intenzivní, plné chtíče a zároveň něžnosti, dravosti i romantiky. Další dny poté jsme společně chodili ven, bavili se, ale... vždycky příjde ale... oba dva jsme cítili, že to je takový vztah nevztah. Tuším, že ani jeden z nás na to nebyl připravený, protože oba dva jsme si zažili dost tvrdé období. Věděli jsme, co to mezi námi je. Navzájem jsme si pomohli, jeden druhého vytáhli ze tmy, dontili se vidět světlo. Tohle nás sblížilo více než všechno ostatní... přesto jsme věděli, že se cítíme spíš jako kamarádi, než dva lidé, kteří mezi sebou mají něco víc. Utvořili jsme si svůj vlastní svět a když jsme spolu, tak žijeme v něm. Kašleme na okolí.
Nikdo o nás netuší. Lidé mají řeči, říkají, že spolu chodíme a to všechno kolem. Ne, takhle to s námi není a my vám nehodláme vysvětlovat, jak to ve skutečnosti je. Lidé uvěří i té sebemenší lži, avšak když jim říkáte pravdu, nevěří vám ani slovo. Tak už to holt bývá. S Modrookým předpokládáme, že v září, až začne škola, to už nebude takové, jaké to je teď. Od začátku jsem to věděla a jsem na to připravená. Nikdy nezapomenu z čeho všeho mě dostal. Nedokážu si představit, že bych teď třeba spala a zdálo se mi o Zelenookém. Po šestnácti měsících mám opět klidné spaní.
.