Mluvení před publikem

5. května 2011 v 8:50 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
Tak vítr zafoukal a odvál pryč všechny mé smutky a špatnou náladu. Alespoň tedy z větší části. Ve škole se mi začalo poslední dobou dařit, a přesně podle mých očekávání se to projevilo i v mém osobním životě. Neobjevil se sice nikdo nový, ale všechny mé vztahy a přátelství se daly do kupy a poslepovaly se.
Potřebovala jsem počáteční impuls a taky jsem ho dostala, a od té doby mi celkem dost věcí vychází. Jsem na bodě, kdy nejsem ani šťastná, ani nešťastná. Jsem jednoduše spokojená. V pátek jedeme se třídou na výlet do Tater, přes celý víkend. Těším se na ten úžasný osvěžující čerstvý vzduch, na naše neskutečně trapné, sprosté vtípky, které jsou u nás tak nebývale populární, na grilování a výšlapy, na aquapark. Užiju si to každou buňkou mého těla, nestává se totiž často, že jsme jako kolektiv takhle spolu.
Nemám ráda mluvení před publikem. Zjistila jsem to nedávno, při jednom projevu. Jsem nervózní, hlas mi přeskakuje a často opakuji to, co jsem už jednou řekla. Možná to bylo tím, že jsem nemluvila česky, nýbrž neměcky, ale to přeci není žádná omluva. A nejhorší na tom je, že mě to zítra čeká zase. Dvě minuty úvodní řeči v němčině před obrovským publikem. Nejspíš si říkáte, že dvě minuty, pche, co to je! Ale je to jinak. Já reaguji na ostatní, kteří mluvili přede mnou, takže si ten projev musím vymýšlet za pochodu. Absolutní míra improvizace. Umřu. Normálně z toho umřu, jak budu nervózní. Chci to už mít krásně za sebou... Těším se na ten pocit, který se dostaví až dořeknu poslední větu, poslední slovo, poslední slabiku! Budu zase volná a přísahám, že už se nikdy nezamotám do něčeho takového! Nedokážu uvěřit tomu, že jsem s tím souhlasila. To jsem určitě v tu chvíli nemohla být já.
Teď se tady klepu, myslím na nejhorší, snažím se doufat v nejlepší... a moc mi to nejde, abych řekla pravdu. Potřebovala bych přijít na jiné myšlenky, najít si nějakou jinou věc, na kterou bych myslela, a ze které bych nebyla nervózní. Ano, vím, že jsou na světě daleko horší věci, ale tohle je mi teď absolutně na nic. Já tam umřu. Naférovku.

 


Komentáře

1 Gabi McRyan | Web | 5. května 2011 v 9:03 | Reagovat

Eleanor Roosevelt raz povedala.. a tato žena ma hlavu fakt na spravnom mieste, že človek by mal každý den urobiť jednu vec, ktorá mu nahána strach. :) ta nemčina a prejav bude asi tvoj strach :) ale neboj sa to zvládneš :))

2 Terez | Web | 5. května 2011 v 9:43 | Reagovat

nemusíš říkat ani slovo :D vím naprosto NAPROSTO přesně, jak se cítíš :D akorát že mně to stačí i česky... FUJ mluvení pře publikem!!!

3 signoraa | Web | 5. května 2011 v 10:37 | Reagovat

Tady je každá rada těžká. Veřejný projev asi zvládne v pohodě ten, který je trochu exhibicionista. My ostatní se klepeme jako drazí psi. Pamatuju si, jak jsem před svým prvním veřejným vystoupením seděla na vaně a učila se text, který budu muset přednést. A pak se mi třásl hlas a mektala jsem. Pěkný trapas.
A to jsem prosím za normálních okolností pěkně ukecaná ženská. :-)

4 Jasmína | Web | 5. května 2011 v 10:58 | Reagovat

Neboj, to bude v pohodě ;)

5 D.:) | Web | 5. května 2011 v 11:48 | Reagovat

Ten začátek ti závidím, taky bych se potřebovala dostat do takového stádia. Ale v nejbližší době se asi nepoštěstí :(?!
A jinak, držím palce. :) Jednou se tomu třeba i zasměješ?! Do té doby věř tomu, že i kdyby bylo sebehůř, rozhodně tam neumřeš (naférovku) ;D!

6 Ta citlivá | Web | 5. května 2011 v 13:12 | Reagovat

Nerada mluvím před publikem v češtině, natož v jiném jazyce :) Takže tě naprosto chápu :)

7 idees | Web | 5. května 2011 v 16:49 | Reagovat

ježiš, fuj, němčina. taky bych potřebovala, aby mi tu zafoukal nějaký pořádný vítr....a před publikem se sice vůbec nestydím, ale můj hlas se stydí za mě. klepe se a mluvím hrozně vtipně, lidi mi říkají ať se nestydím, ale to samo:D

8 Lady Ettel | Web | 5. května 2011 v 22:10 | Reagovat

Já mluvení před publikem hrozně nesnáším..vždycky strašně zrudnu a přemýšlím nad tím co říkám a to je můj konec...fajne že se máš fajn:)..taky za chvíli pojedem na školní výlet na 3 dny..školní akce jsou skvělé

9 Bow | Web | 6. května 2011 v 14:06 | Reagovat

Mluvení před publikem je moje smrt. Nikdy bych si nic takového nedomluvila..
Jsem ráda, že se ti daří :) a seš spokojená.
Užij si Tatry :))

10 YumeOokami | Web | 7. května 2011 v 14:40 | Reagovat

Já bych umřela jen bych tam nastoupila :D v dětství bylo tak snadné zpívat před publikem ale teď :D

11 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 8. května 2011 v 11:18 | Reagovat

Nebudeš tomu věřit (nebo možná ano), ale já jsem exhibicionistické i introvertní zároveň. Když se mám předvádět před publikem, jsem ale ve svém živlu a dramaticky strhuji pozornost na sebe :-D Tak tedy snad se povedlo, v němčině bych neřeklo ani Ohma, protože ji nenávidím a z duše mi rve duši!

12 Es. | Web | 9. května 2011 v 18:05 | Reagovat

Užívej i nadále tak spokojené nálady :)) A snad v je v Tatrách krásně :)) Ten horský vzduch je báječný ! :) Vůbec se Ti nedivím, že si byla nervózní před velkým publikem, já bych snad ani nepromluvila.. mě stačí, když na angličtině si zkoušíme ústní maturitu a ještě než jdu na řadu, už jsem z toho nesvá a klepu se.. Ten pocit je strašný ! Takže mluvit před hodně lidmi to chce velkou odvahu ;)

13 Miriam | Web | 10. května 2011 v 15:35 | Reagovat

To je skvělé, že se ti daří. :) Přeju ti to.
A mluvení před publikem... chápu. Taky jsem občas nervózní. Ale nemám z toho nějak obrovský strach.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama