Pomalý návrat do starých kolejí

3. dubna 2011 v 22:45 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
Byla jsem často slepá. Tak slepá, že jsem neviděla věci, které se mi míhaly přímo před očima. Z barevného světa jsem si dobrovolně udělala šedý, rady ostatních jsem brala jako provokaci. Ale dneska, dneska se něco změnilo. Jako by mi před očima prasklo tlusté sklo, které tam celou dobu vadilo, a ke mě pronikly sluneční paprsky. Svit nových nadějí, barevného dne, smysluplného života.
Poslední dobou jsem měla rozepře se svým nejlepším přítelem. Začínalo to hádkami o naprostých prkotinách, ale postupně se to stupňovalo, až jsme došli k vážným věcem. Každý jsme bez obalu řekli, co si o tom druhém myslíme. Po této prudké výměně názorů nastalo ticho - to neskutečně těžké, depresivní ticho. Čekali jsme, kdo ho prolomí jako první, a hlavně, jak ho prolomí. Vydrží naše přátelství tuto krizi? Nebo snad jeden druhého nadobro odpískáme? Napsala jsem mu jako první a on... poslouchal. Jsme na cestě být k sobě blíž, než jsme kdy byli. Bude to těžké. Obnovit ztracenou důvěru, najít odvahu svěřit se, ale my to zvládneme. Je pro mě jako bratr.
Je těžké nechat někoho nadobro zmizet z našeho života. Přestože se už odmítám vázat na Zelenookého, nedokážu ho nechat jít, nedokážu zapomenout. A víte vy co? Já nechci. On je část mě, já jsem část ho. A takhle to už bude, navždycky. Minulost se nedá vymazat - pokud teda netrpíte amnézií. Všechno se navrací do dob, kdy to bylo ještě fajn. Šťastné období, žádné starosti, každodenní záchvaty smíchu a bolesti bránice. Když se bavilo o dospívání, nikdo z nás si nemyslel, že se všechno změní až takhle radikálně. Životem vám projdou nové lidé, jste nuceni změnit svůj pohled na svět, od základů překopat své názory.
Pokud ale máte štěstí, vaše dospělost bude daleko lepší, než dětství. Najdete upřímnější lidi, kteří se vám doopravdy budou snažit pomáhat a bude je zajímat, jak na tom jste. Lidi, kteří vás podrží ve kterékoliv situaci, ať uděláte cokoliv. Lidi, kterým budete časem říkat... přátelé.

 


Komentáře

1 Teraxa | Web | 3. dubna 2011 v 23:02 | Reagovat

Když se takovéhle věci stanou, většinou lidi sblíží a posunou na novou úroveň, nebo se vše rozpadne jako domeček z karet. Pevně věřím a doufám, že vy jste ta první možnost... Jen do toho :D

2 Amálka | Web | 4. dubna 2011 v 14:25 | Reagovat

držím palce, ať Vaši krizi překonáte. Věřím, že ANO. Jinak to stím Zelenookým, tak to chapu. Občas mam pocit, že pišeš o mě :o) myslím, že mam hodně podobny problém .. akorat, že ja mam toho nejlepšího kamarada, dohromady s klukem .. takže taky parádička;) a zapomenout? To nechci .. Určitě ste se měli (máte) hodně rádi a kromě těch špatných vzpomínek, jsou tu i ty dobré. Vzácné a krásné. Vždy tu budou.. zmizi možna ve stáří?:D ale to ještě neni dlouhatáánsky dlouho tvoje starost.
Směle do toho, držím palce! :) A.

3 Es. | Web | 4. dubna 2011 v 17:53 | Reagovat

Jsem ráda, že odhazuješ brýle šedého světa :)) Myslím, že vaše přátelství vydrží a bude ještě pevnější než bylo :)) Minulost se vymazat nedá ani zapomenout se nedá, ale díky té minulosti se dá utvořit lepší budoucnost a příjemná současnost :))) Přeji spoustu šťastného období :) Užívej života :-*

4 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 4. dubna 2011 v 20:46 | Reagovat

Amnézii bych občas uvítalo.
A pak se probudím a řeknu si: Kruciš!
Já jsem mělo rádo dětství a mám rádo i nynějšek. Je totiž malý a chlupatý jako předtím... jenže teď už naplno vnímám a není to jen o štěstí, ani jenom o lidech, milá Sayuri, i když ti dráhu života ohýbají co nejvíce - je to o tom, co člověk dělá srdcem a kam ho vkládá.

5 Ta citlivá | Web | 4. dubna 2011 v 22:44 | Reagovat

Určitě není dobré zapomínat na kamarády. I kdyby provedli bůhvíco, ale Zelenooký nic neprovedl :) A je dobré, naučit se dívat na svět jiným pohledem. taky bych to chtěla umět.. No nic, držím palce vašemu přátelství :)

6 Jerkie | Web | 5. dubna 2011 v 15:46 | Reagovat

Hele to znám =) taky jsme s kámoškou,jeden čas jsme se do sebe pořád naváželi,kvůli úplným kravinám a potom to prostě vygradovalo a od té doby co jsme si všechno vyříkali,jsme v pohodě,ono to dokáže hodně sblížit..=)

7 Adelaine Monroe Screams | Web | 5. dubna 2011 v 20:52 | Reagovat

To znám. Moc dobře..
Mimochodem, můžu se blbě zeptat, jak se jmenuje to písmo, co tu máš? :D Díky.

8 sametovej slon | Web | 6. dubna 2011 v 21:08 | Reagovat

bere, ale taky dává - je to přátelství, ne ta dnešní pouhá koexistence ..

9 *Emmgirl* | Web | 6. dubna 2011 v 22:09 | Reagovat

Ach, všichni si něčím podobným projdeme.. Takový je život. Krásný, ale někdy často krutý.
Vždy je těžké se s někým rozloučit, jelikož k nám zkrátka patří, ale lidé přicházejí a odcházejí.. Je to těžké, ale je to tak.

Nemohu to nenapsat.. Píšeš krásně! :)

10 Míša | Web | 7. dubna 2011 v 20:35 | Reagovat

Přátelství je vážně důležité, ale nejvíce fain je na něm to, že pokud je opravdové, tak překoná každou krizi. Věřím, že to vaše to zvládne. Vlastně přesnější by bylo říct, že to vím. Ale nechci to zakřiknout. Mám tě ráda. Tvá M.

11 kesika | 17. dubna 2011 v 17:39 | Reagovat

Akoby si opísala posledné tri mesiace môjho života. Lepšie by som to nevystihla. Blahoželám! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama