Rok poté

13. března 2011 v 22:54 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
K čertu s tím, asi takhle bych to řekla. Hned vám to objasním. Včerejší půlnoc a dnešní ranní hodiny - to byla přibližně doba, kdy uběhl rok od mého prvního polibku se Zelenookým. Nevím, jak vás, ale mě to děsí. Tak neskutečně dlouhá doba, až mám závratě z toho množství času, které jsem "s" ním strávila. Takže vlastně nestrávila, kdybych měla být přesná.
V tu dobu, kdy to byl přesně rok, jsem byla s kamarádkou v jednom místním klubu. Chtěla jsem to napětí ze sebe dostat, na parketu jsem ze sebe měla chuť vytancovat duši. Když jsem si začínala myslet, že bude všechno v pořádku... když jsem to začínala emočně zvládat a připravovala se na fakt, že s ním musím přestat, tak on přišel. On přišel do klubu, do kterého jinak naprosto odmítal jenom vkročit. Moje asi minutové nadšení vystřídal ten zdrcující fakt - on tam přece nebyl kvůli mě.
Prásk, to mi spadla na hlavu imaginární palice. Nevěřím tomu, že jsem to celou tu dobu neviděla. To, že všechno mezi mnou a jím bylo jenom z čisté výzvy a adrenalinu. To, že já jsem se pro něj nenarodila stejně tak, jako se on nenarodil pro mě. Ne, že by se tím něco změnilo, myslím si, že mě bude přitahovat pořád. Tím jeho zvláštním způsobem, který dost dobře nechápu.
Ale končím. Neříká se mi to lehce, ale já se vzdávám. Nadobro. Už žádné soukromé úlety, žádné vazby na něj. Musím se pohnout dál, každý musíme. Já jsem na jednom místě stála příliš dlouho. A to mě už nebaví. Chce to něco nového, vzrušujícího a pokud možno, milujícího.
Nechci zapomenout a rozhodně nezapomenu. To prostě nejde. Nedokážu zničit vzpomínky na člověka, se který jsem zažila snad všechna poprvé. On bude vždycky mou součástí, stejně jako budu já jeho. Naše životy se proťaly, ale nespojily. To je tak ohraná fráze... avšak až teď přicházím na její pravdivost. Bojím se, že si někde v hloubi duše přeju, abychom ten vztah obnovili, ale rozum mi říká, že tohle už nejde. Už to nikdy nebude takové, jaké to bylo. Možná k sobě najdeme cestu jako přátelé, možná ji postavíme postupně, tak, jako jsme to tenkrát neudělali. Čas je neúprosný a hodiny stále nepřestávají tikat. Dnešní noc je poslední, kterou strávím v myšlenkách na něj. Pomalu začíná nový den.

 


Komentáře

1 Babe | E-mail | Web | 14. března 2011 v 9:17 | Reagovat

Opovaž se kvůli němu ještě někdy trápit ;)

2 Ta citlivá | Web | 14. března 2011 v 18:28 | Reagovat

Tady pomůže jen nová láska :) Takže šup šup, honem někoho vyhlídni! A začni nový život, kde nebude mít Zelenooký tolik prostoru tě trápit :)

3 Míša | 15. března 2011 v 8:47 | Reagovat

Ach Say. Úplně soucítím s tebou. Je úžasné, že chceš jít dál. Začneš nový život, najdeš si nového zelenookého... nebo můžeš udělat změnu, třeba modrooký. Strašně ti to přeji, musím učeïtelka, ještě napíšu...

4 Míša*** | Web | 15. března 2011 v 18:05 | Reagovat

Psala jsem ti v IVTčku, a učitelka přišla dříve, teda spíše, přišla méně pozdě než obvykle... tak jsem musela končit. Když jsem si ten tvůj článek četla, tak mě to úplně pohltilo... Zelenooký byl důležitou kapitolu tvého života, kniha nekončí, ale některé postavy časem vymizí, doufám, že nevymizí úplně. Byla by to škoda, doufám, že se z vás stanou dobří přátelé. To bych vám moc přála. Je úžasné, jaký vztah jste mezi sebou měli. Máš dobrou zkušenost. Pak můžeš vyprávět vnoučatům jaká byla vaše magická láska. Nebo napiš knihu...:D Domysli detaily, něco na způsob Tristana a Izoldy... Nové začátky jsou nejlepší.

5 Es. | Web | 15. března 2011 v 19:46 | Reagovat

Myšlenky na něj skončily, protože ano je čas jít dál, stála si na jednom místě moc dlouho, je na čase objevit něco nového :) Buď šťastná, s trápením je konec.. začíná nová kapitola ;)

6 Es. | Web | 16. března 2011 v 18:31 | Reagovat

No i kdybych se na ten film s Pé. nekoukla, tak se na něj mrknu když tak sama.. Jo co se přímo člověku nestane, na to moc nevěří..

7 zlý dítě | Web | 17. března 2011 v 14:37 | Reagovat

Say, děkuju Ti. Máš pravdu, mám strach, strach z toho co bude a do čeho se znova pouštim, i když vim že to určitě nedopade tak jako s bývalým. Na jednu stranu jsem vlastně ráda za to co bylo, protože vim že už nic podobnýho - naštěstí - nezažiju a vážim si toho, co mám teď. :)

Netrap se už kvůli němu. Můžeš mi věřit že vážně vim jak se cejtíš.
Strávila jsi "s ním" už dlouhou dobu a pořád Tě k němu něco táhne, i když Ti rozum říká "ne". Vůbec to není lehký, mě pomohla nová láska, ale Ty to zvládneš, to vím. Třeba ne za týden, za měsíc.. ale za nějakej čas to překonáš. :)

8 K. | Web | 17. března 2011 v 15:39 | Reagovat

krásnej blog:)

9 Ta citlivá | Web | 17. března 2011 v 20:05 | Reagovat

To mi prosím poraď jak využít roztěkanost? :D já ji nějak nezvládám.. :D

10 Teraxa | Web | 20. března 2011 v 22:17 | Reagovat

Zapomínání je věc, která je ještě těžší než láska a to z toho důvodu, že je nemožná. Ať se snaží člověk jakkoliv, nikdy nic plně nedokáže vytěsnit. Občas by to chtělo prostě gumu.
Jinak ty musíš mít v sobě hodinky, já si sotva pamatuju narozeniny :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama