Nevědomky, nebo naschvál?

26. března 2011 v 23:17 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
Některé věci se dějí naschvál a aby testovaly vaše sebeovládání. Myslela jsem si to už dřív, ale po dnešku jsem skálopevně přesvědčená. Člověk si představí, co by rozhodně nechtěl, aby se stalo, a ono se to samozřejmě stane. Nebo další možnost, že si představí to, co si nejvíce přeje, a samozřejmě se stane naprostý opak. Už si začínám zvykat, že mě život často stírá.
Aby jste byli v obraze, co že se mi to vůbec přihodilo. Byla jsem k večeru venku, zašly jsme si s kamarádkou na kafe. Přišla jsem domů celá promrzlá a unavená a chystala se do postele. Ale to bych nebyla já, aby mi moje plány něco (v tomto případě spíš někdo...) nepřekazilo. Nečekaně mi začal zvonit mobil a na displeji se objevilo jméno, které jsem čekala ze všech nejméně. Jeho jméno, Zelenookého. Nejdřív jsem si myslela, že mě jenom prozvání, protože se zase někde ožral, ale ono to jaksi nepřestávalo zvonit, tak jsem udělala tu nejinteligentnější věc na světě - zvedla jsem to.
Víte, co ten idiot chtěl? Že byl v hospodě a je mu zima, že je kousek ode mě, jestli se nemůže stavit a já bych mu třeba dala nějakou mikinu! Říkala jsem si, jestli to není záminka, ale souhlasila jsem. Asi za dvě minuty se tu objevil.
Sedli jsme si společně na schody, byli jsme ve tmě, světla nesvítila. Byla jsem na celých sto procent přesvědčená, že se o něco pokusí, a byla jsem rozhodnutá se bránit. Jenomže ona se stala věc, se kterou jsem naprosto nepočítala. Nic. Jestli mě někdy něco vykolejilo, tak dnešek to překonal. Čekala jsem, až někde ucítím dotek jeho ruky... prsty v mých vlasech... jeho rty před mým obličejem... ale k ničemu z toho nedošlo! A ještě to totálně zazdil tím, když začal mluvit o té jeho (představte si takový ten ušišlaný hlas) Adélce. Rezignovala jsem, totálně.
Chvilku mi trvalo, než jsem opět našla můj vnitřní klid, ale potom jsem nasadila "jsme přece kamarádi, nic víc" masku a celkem dobře jsme si pokecali. Myslela jsem si, že ho znám - alespoň trošku. Po tom všem přece nepřipadalo vůbec v úvahu, abych ho neznala! Ale vidíte to, najednou, zničeho nic dostanete ránu přímo mezi oči. Říkal, že se změnil. Já mu to nevěřila, ale po dnešku... Ano, změnil se. Takže teď je řada na mě.

 


Komentáře

1 Ta citlivá | Web | 27. března 2011 v 11:19 | Reagovat

No to ne. To by mě rozhodilo teda úplně maximálně a možná bych se i zvedla a odešla :D

2 Míša*** | Web | 27. března 2011 v 12:36 | Reagovat

Say... Úplně si dokážu přestavit jak ses cítila, zvlášť když k němu cítíš více než přátelství. Momentálně sedím u počítače a svůj už tak kyselý život si doplňuju zavařenýma okurkama. Dneska u nás spal Kája, takže jsem naspala jen 2 a půl hodiny. Jsem úplně mrtvá. Jdu to dospat. A tobě přeji, ať se z toho rychle dostaneš,... ale pokud ho stále chceš, bojuj... neztrácej naději.

3 *Lella-Zee* | Web | 27. března 2011 v 14:06 | Reagovat

sice tě neznám, ale věřím, že tě to rozhodilo.. :) ale když ho máš ráda víc než jen kamaráda :) tk se nevzdávej :)

4 Ev. | Web | 27. března 2011 v 19:07 | Reagovat

Přeji hodně štěstí ke změně tedy :).

5 A | 28. března 2011 v 22:02 | Reagovat

ahoj , na tvůj blog jsem narazila prostřednictvím kamarádky.. a přečetla sem si pár tvých článků.. vím, že si tohle asi nepřečteš.. ale mam problem s klukem uplně ten samy jako ty se zelenookym .. (ten můj je akorat modrooky:D) no ..:( znam ten pocit, kdy začne vypravět o své nynější holce.. nebo když přijde.. a mysliš si, že se pokusi aspon něco naznačit..:( je to to nejhorší.. a pravda je že ten "můj" se taky změnil .. jen já jsem pořád stejná.. holt za VŠECHNO můžou chlapi.. řeknu ti to asi tak - drž se;) neznám tě ale vypadáš na opravdu fajn holku..najdeš si lepšího:*

6 Sayuri | Web | 28. března 2011 v 22:19 | Reagovat

[5]: Škoda, že nemáš tady blog, abychom se o tom mohly pobavit, vypadá to, že jsme na tom vážně stejně. :) Ale my to přece zvládneme!
- A všechny komentáře si samozřejmě čtu! ;)

7 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 29. března 2011 v 13:45 | Reagovat

Masek je mnohdy třeba.
Ale není jich nutno... Těžko říci, jestli bych si i já stíhalo nasadit toliko masek za den a nebo se prostě chovám tak, jak se malé chlupaté stvoření patří. A to nestírá tebe život, to nejspíš náhoda stírá nejhorší los a čeká na výsledky...
Změnit se je přetěžké. Myslím, že to zvládneš - vesmírné větry dují příznivě!

8 A | 29. března 2011 v 16:42 | Reagovat

Milá Sayuri,

hodně o tom uvažuju. Kdyby se to do budoucna vydařilo, určitě napíšu. Už sem blog měla, ale nevydržela sem u toho.. tvůj blog ale čtu, a baví mě - bavíš mě, možna i tim, protože možna rozumím tomu co píšeš:)
jinak děkuju za odpověd, přeju krasné jarní dny

9 Sayuri | Web | 29. března 2011 v 17:49 | Reagovat

[8]: Děkuji! :) Tohle potěší slyšet. :) Určitě dej vědět, pokud se rozhodneš si blog založit! Budu ráda. :)

10 jeanny | Web | 29. března 2011 v 17:51 | Reagovat

teda. au..
popravdě vím jak se cítíš. jednou se mi tohle taky stalo. teda ten dotyčný neměl tu svou Adéélku, byl sám, ale bral mě jen a pouze jako kamarádku.. někdy se choval tak jako žeeee třeba nebudeme jen kamarádi a pak co?! nic...
tohle nemá budoucnost :(

ale já ti fandím.. ser na všechno, on ten pravý přijde a pak bude Zelenooký litovat že je s tou jeho Adéélkou.

11 zlý dítě | Web | 3. dubna 2011 v 12:04 | Reagovat

tak teď se stydim za svý jméno. :D

Ale Ty se neměň kvůli němu.. za to Ti nestojí žádnej kluk, ani ten se zelenýma očima. :)
On to pozná, za čas, jakou udělal chybu. A bude toho kurva hodně litovat, to mi věř. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama