Malé věci

9. března 2011 v 21:56 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
Dnešek byl jedním z nejzvláštnějších dnů v mém životě. Zažila jsem něco úplně nového, jistou míru bolesti, ale také pochopení a síly lidského odhodlání. Dnes po škole se nás ve třídě sešla skupinka 18-ti lidí - všichni jsme měli zavázané oči, měli jsme zakázáno mluvit. Bylo to součástí jednoho životního příběhu. Příběhu o ženě, která se, přestože byla hluchá a slepá, dokázala zapojit do normálního života, naučit se mluvit, psát a normálně myslet. Příběhu o Hellen Kellerové.
Kdo bude chtít, tak si o ní něco zjistí. Nechci vám to tady psát, je to velmi silný příběh a člověk by si ho měl přečíst v jiném, než mojem podání.
Všichni jsme přišli do třídy se zavázanýma očima. Nevěděli jsme, kam nás posadili, kdo sedí vedle nás, žádný pojem o prostoru a lidech kolem sebe. Začal úvod a následovala pobídka, abychom si našli někoho do dvojice. Jako první jsem narazila na svoji nejlepší kamarádku - ze všech osmnácti lidí, kteří tam byli, jsme na sebe přišly právě my dvě. Náhoda?
Všichni jsme splnili úkol a zase si sedli. V tu chvíli mě to napadlo. Co by se stalo, kdybych narazila na Zelenookého? Poznala bych ho jen podle dotyku dlaní nebo bych si myslela, že je to úplně někdo jiný? Měla jsem tyhle myšlenky stále v hlavě, když tu najednou nám řekli, že se zase máme projít a najít si partnera. A co myslíte, že se stalo?
Udělala jsem asi pět nejistých kroků, cestou narážela do ostatních lidí, když v tom jsem se dotkla jedné dlaně... byla to jeho dlaň. Byla jsem si jistá, v tu chvíli jsem prostě věděla, že přede mnou stojí on. Později, když jsme se o tom všichni bavili, on řekl jednu takovou věc... "Hned, jak jsem se tě dotkl, jsem věděl, že jsi to ty." Vyrazilo mi to dech. Neměla jsem slov, tak jsem jen seděla a usmála se.
Je tohle možné? Hodinu a půl sedím v místnosti, se zavázanýma očima a bez jakéhokoliv mluvení, a uvažuju nad tím, co by se stalo, kdybychom na sebe takhle narazili, jestli bychom se poznali. A on mi potom řekne, že po jediném dotyku mojí dlaně věděl, že to jsem já. Naprosto to se mnou zamávalo. Ještě teď, o pár hodin později, když na to pomyslím, mi běhá mráz po zádech. Tentokrát to bylo něco jiného... Alespoň já jsem to tak vnímala a doufám, že i on si uvědomil tu změnu. Jako by se mezi námi objevilo nové pouto - tvrdé, ale zárověň křehké - jako diamant.

 


Komentáře

1 Míša | Web | 10. března 2011 v 1:30 | Reagovat

Je úžasné, jaká propojenost je mezi vámi. Jestli se vy dva jednou nevezmete a nebudete mít spolu aspoň 3 děti, tak ať se propadnu do země. Úplně si vás dokážu představit. Musel to být silně magický okamžik. Strašně mě zajímá, jak to s vámi dopadne. Připadá mi, že si s vámi osud jen pohrává než vás definitivně spojí...

2 Ta citlivá | Web | 10. března 2011 v 15:16 | Reagovat

Tak to je síla, telepatie možná? Kdo je vlastně ten zelenooký? Máte spolu něco?

3 Míša*** | Web | 11. března 2011 v 15:48 | Reagovat

Koncert? ... Páni, asi mi něco uniklo. Jako klavírní? Nebo jsi mi zapomněla říct, že jsi v nějaké rockové kapele? Každopádně - doufám, že se ti to podaří! Hodně štěstí.

4 Míša | Web | 11. března 2011 v 19:54 | Reagovat

Páni, co ty všechno neumíš. Jsi tak hudebně talentovaná, to máš skvělé. Můžeš si kdykoliv cokoliv zahrát a to na náladu vážně pomáhá. Já hraji jen na kytaru. A to ještě dost mizerně. Učila jsem se 4 a půl roku... ale nebavilo mě to, samé vybrnkávání a žádné pořádné písničky, jen samé skladby, tak jsem toho nechala. Závidím ti ten klavír. Vážně. Chtěla bych strašně moc umět hrát na klavír. Vždycky obdivuji všechny, kdo to umí. Máme ve třídě jednu holku, která hraje opravdu překrásně a vždycky před angličtinou než příjde učitel nám hraje (jediná učebna s klavírem), mám z toho potom tak skvělý pocit. Ty tóny. Miluji zvuk klavíru. Už hodněkrát jsem se na něj chtěla učit, ale zabírá to moc času a rodiče by mi klavír určitě nekoupili. Alespoň mám klávesy. Tak se semtam snažím něco zahrád, ale je to více než bídné. Takže ti závidím. 11 let... to už proboha hraješ od 1. třídy? Ty jsi strašná šikulka. Máš můj obdiv.

5 Es. | Web | 11. března 2011 v 21:36 | Reagovat

Ten příběh si přečtu, už tak podle toho co jste dělali vy, to zní zajímavě.. Něco Tě k tvé nejlepší kamarádce vedlo :) je to zvláštní.. No to se nedivím, že tě to dostalo, taky si myslím, že mezi vámi nové pouto, ale může se lehce rozlomit na dvě strany, přesto je silné.. ale jak, to je ta otázka, co visí ve vzduchu.

6 Es. | Web | 11. března 2011 v 23:06 | Reagovat

Taky jsem moc ráda, že si vrátila v pořádku doma. Sledovala je až snad k hotelu nějaká černá dodávka s kouřovými skly.. měly opravdu štěstí.

7 Ta citlivá | Web | 11. března 2011 v 23:29 | Reagovat

Aha. Takže mezi váma je to takové trochu nevyřešitelné.. No a na dýky v srdci pomůže jen jediné, najít někoho lepšého než je Zelenooký. A to může být velmi těžký oříšek.. Ale budu držet palce :)

8 Teraxa | Web | 12. března 2011 v 0:09 | Reagovat

Tedy to musel být opravdu silný zážitek. Rozhodně si o tom něco přečtu, takovéhle věci mě zajímají. A on? Těžko říct, co se mu prohání v hlavě...

9 Míša*** | Web | 12. března 2011 v 14:18 | Reagovat

Kdysi jsem bývala strašně moc optimistická, každému, kdo mě poznal, jsem připadala energická a veselá. Měla jsem ráda společnost, ale postupem času se něco změnilo. Začala jsem vadnout.. Kája mě chodí sem tam zalívat, ale nestačí to. Když semnou není, vždycky cítím tu samotu tisícenásobně. Snažím se být optimistická, ale jsem na život moc slabá. Ale zvládám to. Zatím. Děkuji, že tě mám. Jsi moje jediná kamarádka :D Vážně jediná...´Samozřejmě kromě hudby, to je moje druhá nejlepší kamarádka. Někdy si představuji, co bys mi řekla. Třeba i ve škole, nebo někdy doma. Sice nevím, jak vypadáš, ale už mám vytvořenou představu. Máš to svoje černé sáčko, rudou rtěnku a boty na vysokém podpadku, světlé rifle, husté dlouhé vlasy... Nemohla jsem si určit barvu, takže se dost často přebarvuješ. Někdy jsi blond, jindy bruneta, dneska jsi zrzka, černovláska velmi z řídka... Jsi semnou častěji, než bys řekla. :D Musím ti nahánět hrůzu..:D Nechci tě děsit... a ta tavá útěcha, že si někoho najdu... Víš, on totiž pro mě není problém v tom najít si přátelé, tedy hlavně mezi kluky, spíš mám problém s tím, že oni ode mě neočekávají jen přátelství. A navíc, s málo kým si rozumím, někdy mi připadá, jako bych byla z jiného světa. A víš, co mi řekla moje nejmilejší kamarádka? Řekla mi: Víš míšo, problém na tobě je, že ty jsi úplně jiná než všichni ostatní. Musíš být pořád dokonalá a já, když se s tebou bavím, se bojím, že si o mě budeš myslet, že nejsem dokonalá. Mi připadá, že potřebuješ, abychom i my dělali všechno dokonale a nic tak, aby sis myslela, že je to špatně. Prostě, když jsem s tebou, bojím se být sebou. Toto mi uvedla moje nejlepší kamarádka v životě jako důvod toho, proč už se nemůžeme bavit... Byly jsme tak skvělé... Nebudu si vzpomínat na minulost. Je tady přítomnost a tu musím žít tak, abych si, až na ni budu vzpomínat příště, mohla říct, že stála za to... Mám tě ráda... Tvá M.

10 W. | Web | 12. března 2011 v 15:45 | Reagovat

Tohle bych také chtěla někdy zažít, asi to taky uspořádám, ikdyž v naší škole je to na houby. nesnáším naší školu:/
vždycky jsem byla takovej pesimista ale časy se měnily a já si začala uvědomovat, že je to k ničemu chovat se znuděně. Snažím se být optimista a jestli mi to jde sebe mín tak mám o hodně více pravějjších přátel než tehdy. Podle mě bysme si měli všichni vážit života a toho čeho máme protože lehce to můžeme ztratit a až bychom to ztratili bychom si uvědomili, jak jsme se k tomu chovali. ŽIJTE SVŮJ ŽIVOT NAPLNO. prozatím pa W.

11 b.W. | Web | 13. března 2011 v 9:48 | Reagovat

nechápu jak může být tak slepý, tak blbý:( kdyby jsi viděla jak se k němu chová. on jí třeba pleskne přes nohu a ona se urazí, že nemůže unést že jí uhodil a všude říkala jak jí mlátí. no chápeš to?!!!
:(( je mi to líto..

12 zlý dítě | Web | 13. března 2011 v 13:44 | Reagovat

něco hodně podobnýho jsem zažila pár měsíců zpátky. ten zážitej z toho je vždycky silnej, určitá propojenost s druhým člověkem, kouzlo a magie okamžiku.. ale když se jednalo o něj, muselo to bejt ještě víc intenzivnější.. :)

13 DayDreamer | Web | 13. března 2011 v 18:24 | Reagovat

To bych si taky chtěla vyzkoušet - mít zavázené oči alespoň na hodinu a plnit úkoly s "náhodným" partnerem.
To s těma dlaněma - kdo ví, zda to byla náhoda či ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama