Bylo, nebylo...

20. února 2011 v 12:10 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
Extáze!

     Když kvůli něčemu dlouho trpíte, naučíte se s tím žít. Někomu to trvá dýl, ale taky se mu to časem podaří. A víte co? Já to dokázala! Zablokovat to uvnitř sebe, nechat to tam zamčené. Pořád to vnímám, ale už s tím umím žít. Neuvěříte mi, jak se cítím. Takhle skvěle mi už dlouho nebylo!
     V pátek měla kamarádka oslavu narozenin. No co vám budu povídat - rozjeli jsme to. Už se o mě a mých přátelích začíná šířit pověst, že jsme ozdobou všech večírků. To celkem potěší, protože když to někde začíná váznout a my příjdeme, tak je úspěch zaručen. Dalo mi celkem práci všechno dospat, člověk by nevěřil, jak namáhavé to je.
     Jeden den, bylo to někdy uprostřed týdne, jsem nemohla usnout. Tak jsem si vzala do ruky tužku a takový strašně obrovský sešit v tvrdých deskách, který mi už pár let jen tak nečinně ležel na poličce. Začala jsem psát. Nebyl to obyčejný příběh. Bylo to o mně a o něm. Jak to všechno začalo, co se stalo, jak to pokračovalo. Při tom psaní jsem si opravdu hodně věcí uvědomila. A taky pochopila. Dalo by se to nazvat "Kronika roku 2010".
     Jsem tak ráda, že se to všechno stalo. Jsou to neskutečné zkušenosti. A jak všichni víme, zkušenosti člověk potřebuje. Ano, bolelo to, brečela jsem, myslela jsem, že mi praskne srdce. Přes to všechno, jsem vděčná. Asi jsem maniak, takhle děkovat za bolest.
     Od pátku si udržuju tu nejlepší náladu. Vždycky mě fascinovalo, jak se někteří lidé jenom trošku napijou něčeho alkoholického, a hned jsou schopní vám říct ty nejstřeženější tajemství. A nejlepší na tom je, že to je vždycky upřímné. Najdou se individua, která by toho zneužívala. Ale já k nim nepatřím. Mě baví poslouchat životní příběhy těch okolo, radit jim, utěšovat je, nebo s nima soucítit.
     Já svůj příběh nikdy nikomu neřekla, ani když jsem byla opilá. V tomhle se dokážu dokonale ovládat. Nechci ani pomyslet na to, co by se stalo, kdyby se to někdo dozvěděl.

 


Komentáře

1 Es. | Web | 20. února 2011 v 14:34 | Reagovat

Skvělé, že máš tu nejlepší náladu, jen tak dál :)) Já svá tajemství střežím jako ostříž.. Nikdy člověk neví, kdo ho může zradit.. V opilosti jsem upřímná a říkám pravdu, ale málokdy ze mě vypadne nějaké to tajemství..

2 b.W. | Web | 20. února 2011 v 14:47 | Reagovat

uvidí se jak to s náma bude dýl, dneska se tu nakonec asi neukáze, celý dvě noci tedka pracoval tak je unavený.. bude spát. tak snad zítra, určitě ve středu a čtvrtek..

máš pravdu. opilý lidi řeknou i to co nechtějí, znám sama od sebe. to bych si někdy vlepila jednu :D

3 zlý dítě | Web | 20. února 2011 v 15:11 | Reagovat

ahoj :) ozyvam se Ti po dlouhe, dlouhe dobe. Mam se asi nejlip za poslednich 17 let. A jediny, kdo to odnasi, je muj blog.

Jsem rada, ze ses s tim smirila, protoze to je asi to jediny spravny co se s tim da delat. Malokdo to dokaze, ale Ty ano. :)
Mej se krasne kralovno vecirku :)
Mimochodem, hezka fotka.

4 porcelánová baletka | Web | 20. února 2011 v 16:12 | Reagovat

Ahojky psala jsi mi na blog (,kterými napadla hackerka) ,že bys chtěla znát mou novou adresu blogu ,já jenom dodávám ,že se na ten původní blog co jsem měla vracím...:)

5 Teraxa | Web | 20. února 2011 v 17:45 | Reagovat

Tohle je opravdu pravdivý článek a myslím, že to opravdu mluví samo za sebe.
Musím říct, že já jsem zvyklá cokoliv, co mě vyvede z míry, jak se říká 'zakopat pod postel'. Zatím mi to funguje, ale občas mám pocit, že se pak všechno dere ven a snaží se mě to sešrotovat. Nevím jestli dělám dobře, ale pro mě je to ta nejschůdnější cesta. Já prostě neumí brečet.
Neznamená to zapomenout, ale rozhodně to uleví.

6 Alex | Web | 21. února 2011 v 11:27 | Reagovat

Proto nepiju. Určitě bych něco řekla a mě by to potom mrzelo. On mě opít chce, ale já mu to nedovolím...
Ať ti dobrá nálada vydrží..x)

7 Adris | Web | 21. února 2011 v 16:43 | Reagovat

Dobře, že máš tak fajn náladu, jen v tom pokračuj ! :) jinak, já se řídím toho, že člověk jen z vína mluví pravdu, z ostatního alkoholu ne. a tajemství si vždycky dokážu udržet, ještě se mi nestalo, že bych něco vypustila z pusy, co bych sama nechtěla.

8 Porcelánová Baletka (Lady-iLL) | Web | 21. února 2011 v 16:45 | Reagovat

No vlastně je to takové tabu ,nebudu se v tom piplat nebo tak ,ale nevyšlo nám to rozešli sme se... (víš asi byl na kluky) ,mo mě to mrzelo ,tobě sem to řekla jediné ,ostatním jenom ,že jsme se rozešli.. Má k tobě velkou důvěru:)

9 porcelánová baletka | Web | 21. února 2011 v 17:46 | Reagovat

My jsme vlastně dobří kamarádi ,ale už se mi nechce hledat někdo nový ,ted si dávám dočasnou pauzu a je mi tak nějak dobře :) ,ale děkuju :)

10 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 21. února 2011 v 20:26 | Reagovat

Perfektní písnička :)
Slečna se znamínkem na rtu má krásný hlas...
Též mě fascinují tajné příběhy.

A nejlepší je uchovávat bolest do tvrdých sešitů. Je to nebolí a tebe po vypsání přestane... viď? :)

11 Míša*** | Web | 21. února 2011 v 22:06 | Reagovat

Je fain vědět, že máš zase dobrou náladu, taková změna :D. Vypsat se někdy pomáhá. Věděla jsem, že to jednou přejde. Doufám, že už do toho znovu nevpluješ...:D Nejdříve se nauč pořádně plavat.

12 Therine | E-mail | Web | 22. února 2011 v 11:23 | Reagovat

Dobrá nálada? Taky mě navštívila..
občas taky děkuju za bolest..přeci jen ty zkušenosti..a navíc..z chyb se člověk fakt nejlíp učí a já vždycky vím, co jsem udělala špatně..:)

13 naivety | Web | 22. února 2011 v 20:58 | Reagovat

Patřím mezi ty ukecané opilé, ale člověk se pak naučí trochu se kontrolovat, aby neřekl až moc. :)
Je fajn, že ses přestala trápit nad něčím, co možná ani nemělo smysl, škoda, že nevím, co přesněji se stalo. Ale hlavní je, žes to překonala a že je ti teď krásně. Ten pocit znám. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama