Je to všechno úplně jiné

1. listopadu 2010 v 15:02 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
     Kde začít? Dlouho jsem se neozvala a přitom se toho tolik stalo. Tíží mě to na duši a já se potřebuji vypsat.
     Člověk rád dává najevo své pocity. Ječí a skáče radostí a když má špatnou náladu je na všechny kolem sebe nepříjemný. Některé pocity však skrývá uvnitř, ve svém nitru a za žádnou cenu nechce, aby vypluly na povrch.
     Já své pocity projevuji více než je zdrávo. Taky jsem schopná během pěti vteřin změnit náladu o 180 stupňů. Často to má ale jeden obrovský důvod. Nechci, aby se lidé dozvěděli kdo skutečně jsem.
     Nechápete? Jednou třeba pochopíte. Bojím se, že mě lidé poznají. Že mě přečtou. Kdysi jsem udělala tu chybu a jen tak vystavila člověku své srdce napospas. (Ano, on, zelenooký...) Mám hrůzu z toho, že by se to stalo zase. Ta bolest! Za žádnou cenu ji nechci zažít znova.
     Nedokážete si to představit, dokud se vám to nestane. Můžete říkat, že mě chápete a je vám jasné, jak se cítím. Ale věřte mi, nemáte nejmenší tušení.
     Je tu taková věc. Od minulého pondělí (wow, to už je týden?) chodím s jedním klukem. Mám ho ráda, je milý a hodný a občas jakoby mimo, někde ve svých myšlenkách. Hodně jsem o něm (bojím se říct o nás... - je to příliš svazující) přemýšlela. Nejsem člověk, který by chodil s klukem jenom proto, aby někoho měl. A víte na co jsem přišla?
     Na nic. Prostě vymeteno, prázdno, nic. Vypadá to, že se můj mozek tímhle odmítá zaobírat. Od té doby co jsem s ním mám ale takový pocit, jakoby mi z těla vycházelo jakési neviditelné vlákno a končilo u něj. A to vlákno mi strašně vadí a dráždí mě.
     Musím si na to zvyknout, příliš dlouho jsem byla sama. Zase se do toho dostat... Ale bojím se. Bojím se, že mu ublížím a už to nepůjde vrátit.

 


Komentáře

1 Es. | Web | 1. listopadu 2010 v 18:39 | Reagovat

Ne že by se mi stalo něco dosti podobného, i když něco společného by to mělo.. Nejtěžší je na toho dotyčného zapomenout.. I když se objeví někdo nový koho máme rádi, je milý a všechno, není to On.. Ten co se nám vryl přímo do srdce.. Těžké je zapomenout a ještě těžší po těch všech ranách co už přišly je opět být šťastná natolik a otevřít srdce někomu jinému.. Hlavně jsme opatrnější už jen kvůli zklamání co by mohlo přijít.. Doufám, že to prázdno Tě brzy opustí a ty budeš vědět co a jak.. ;) Teď nevím jestli jsem to všechno napsala aspoň trochu smysluplně, ale snad ano :D

2 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 1. listopadu 2010 v 20:12 | Reagovat

Tak to je dobře. :) Podle jedné Alfa-Centaurské téze totiž zamilovaný člověk nepřemýšlí, ani kdyby chtěl. A k čemu by mu to taky bylo? Aby zjistil, že je zamilovaný a nejde s tím nic dělat? Možná.
Milá Sayuri, usmívám se na tebe a jsem rádo, že tě s někým něco pojí. Myslím, že tak trochu se "skrývat" umí asi každý člověk i stvoření. Na Alfě máme jedno takové přísloví "Měj dost kůže, aby ses do ní mohl trochu schovat až kolem půjde škvrkouch!" (škvrkouch je ošklivé stvoření, které se pořád posmívá a strašně (se) drbe)

3 Míša | Web | 2. listopadu 2010 v 8:48 | Reagovat

já teda absolutně nevím, jak se cítíš, říkám na rovinu... ale hůavně nepřemýšlej nad životem, pak se zaobíráš takovými nesmysly, jako je neviditelné vlákno... vážně. co se má stát,stane se ... Mám tě ráda Say

4 *Zapomněná | Web | 2. listopadu 2010 v 19:04 | Reagovat

to nevím jaký to je..každý to máme jinak.máš pravdu. a snad vám to vyjde :)

5 Es. | Web | 2. listopadu 2010 v 19:52 | Reagovat

My psali čtvrtletku z matiky minulé úterý..mm za tři ! :D Čteš mi myšlenky hned bych jela :))

6 s. | Web | 2. listopadu 2010 v 20:07 | Reagovat

Milá Sayu,
první 3 odstavce jako kdybych je psala já sama. Moje náladovost, moje neotevřenost. Mám strach se takhle někomu svěřit. Je těžké to udělat. Alespoň pro mě.
Doufám, že s tvým novým klukem to bude tak nějak lepší. I když je hodný, milý a máš ho ráda z tvého článku necítím úplnou jistotu. Ale věřím, že čas všechno spraví. Nejste spolu dlouho, takže si na sebe musíte zvyknout. Držím ti palce ♥
Co se týče mě je to všechno tak nějak zamotané a popravdě to nechci odmotávat. Všechno je příliš komplikované. Ale myslím si, že z mých článků to tak jde odtušit. Já sama se v sobě moc nevyznám, takže když se mě někdo zeptá na to, jestli mě něco trápí, neumím pořádně odpovědět...
Měj se krásně a dobrou noc :)

7 porcelánová baletka | Web | 2. listopadu 2010 v 20:07 | Reagovat

sem ve stejném období .. dalo by se to tak nazvat ne? ,takže ti neporadím .. ,popsala si to naprosto přesně a souhlasím s tebou..

8 Slečna barevná | Web | 2. listopadu 2010 v 20:08 | Reagovat

ty změny nálad jsou u mě na běžném denním pořádku...můj mozek taky odmítá...

9 *Zapomněná | Web | 2. listopadu 2010 v 20:43 | Reagovat

to jo..chtěla bych prostě JEDNU nejlepší kamarádku,a nikoho jinýho bych nepotřebovala..ale kde najít tu pravou:D

10 yadneeina mrtvá schránka | Web | 2. listopadu 2010 v 20:55 | Reagovat

doufám, že vám bude líp, mořská vílo.

(a nedá mi to, musím vám pochválit ty úžasné okraje!)

11 yadneeina mrtvá schránka | Web | 2. listopadu 2010 v 20:57 | Reagovat

a jak píše Sam, mám taky problém se někomu svěřit. Mám jednu kamarádku, které vím že bych jí to mohla říct. Jenže ona mě prostě neposlouchá. Mrzí mě to.

12 medine | Web | 2. listopadu 2010 v 22:34 | Reagovat

Jak to tak čtu,, asi jsme podobný tipy co se kluků týče. Na nikoho se nechci vázat, protože se bojím že by on ublížil mně nebo co spíš - já jemu.

Doufám, že se ti to podaří nějak vyřešit a pokud ano, dej mi návod :) :D

13 Alex | Web | 3. listopadu 2010 v 13:34 | Reagovat

Cha. Jeden odstavec je přímo o mě.
Jsem náladová až to bolí. Všem to už začíná vadit. I mě. A dál. Nevěřím už nikomu. V tolika lidech jsem se zklamala.. i v sama sobě. Říkala jsem si, že to normálně přejdu, že budu silná..pak ale přišla rána.., co rána.., dělová bomba, která mě srazila na zem a já se od té doby marně snažím vyhrabat aspoň na povrch..mmm...Jsem moc naivní..jsem moc hloupá , ale nikdo mě nezmění..ani já sama sebe. Je to asi divné, ale ikdybych sama chtěla, prostě mi to nejde...

14 yuukinka | Web | 3. listopadu 2010 v 17:10 | Reagovat

je těžké se někomu svěřit. říct mu všechno, úplně všechno. ale potom, co to uděláš zjistíš, že to bylo špatně. že jsi to vlastně dělat neměla. při čtení některých odstavců mi připadalo, jako kdyby si psala o mně. snad to s tvým klukem pujde lépe a lépe. :)

15 Darling | Web | 3. listopadu 2010 v 19:09 | Reagovat

Tak ať to tobě a jemu [napsat vám by bylo příliš svazující :)] dlouho vydrží. To s tim vláknem chápu. Proto jsem radši sama, aby mě to vlákno netížilo. Jsem spíš na nezávazný vztahy, ale najít někoho slušnýcho na nezávaznej vztah je fuška :D Tak čekám na toho pravého (o kterém tak všichni píšou a já stejně vím, že takový neexistuje). Měj se :)

16 Vysmátá | Web | 3. listopadu 2010 v 19:57 | Reagovat

Tvrď si co chceš, ale já takhle svoje srdce dala rozdupnou asi šestkrát. Je to hrozné, a od té doby už nikomu nechci věřit. Jenže jsme od přírody hodný člověk a tak co dělám? Stále někomu své srdce nabízím... jsem pitomá...

17 Therine< | Web | 4. listopadu 2010 v 14:43 | Reagovat

Jsem taky strašně náladová, za malinkatou chviličku se mi dokáže totálně změnit nálada..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama