Usměj se na mě!

10. října 2010 v 18:25 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
     Když mi nikdo nechce věnovat ani ten nejtitěrnější úsměv, musím si ho obstarat jinak. Vidíte tady sympaťáka na obrázku? Můj nový zvedač nálady. Nevím, jak se jmenuje - nechtěl mi to prozradit! Říkejme mu třeba Joe. Zdravím, Joe!
     Joeovi je sedmnáct a přistěhoval se sem až z daleké Indie. Ptala jsem se ho, proč v Indii nezůstal. Řekl, že už byl unavený ze všech těch bojů mezi Muslimy a Hinduisty a tak přišel do Česka, kde je většina populace ateistického vyznání. Prý si chce odpočinout a načerpat nové síly.
     Joe se od chvíle kdy přišel, nepřestal smát. Za to mu hrozně děkuji, potřebuju ve tvářích lidí (ano, beru Joea jako člověka) vidět, že jsou šťastní a nic je netrápí. Myslela jsem si, že to uvidím na každém rohu, ale? Všichni lidé chodili kolem mě, v obličejích neutrální, uštvané, dokonce i ignorantské výrazy. Copak je v dnešní době tak těžké získat něčí úsměv?
     Nejspíš ano.


     Na některé věci je i Joe krátký. Chudák, trápím se a potom se trápí i on, protože mi nedokáže pomoct. Snažím se mu vysvětlit, že v tomhle mi nepomůže nikdo. Musím se s tím vyrovnat sama. Jako statečná, nezávislá žena. Bohužel, nejsem ani jedno z toho, čímž se nám to trochu komplikuje.
     Vždycky jsem milovala spánek. Nikdy jsem nebyla velký spáč, ale spánek jsem milovala. Na co ten minulý čas, ptáte se? Pokaždé, když usnu, zdá se mi o NĚM. Všechno se mi vrací a já znovu prožívám tu bolest. V noci ležím v posteli a mám hrůzu z toho momentu, kdy usnu. Trošku se to zlepšilo s Joeovým příchodem. Když říkám trošku, představte si jedno jediné zrníčko mouky v celém balení... 

Mimochodem: Plně si uvědomuju, že povídat si se smajlíkem na fotce hraničí s demencí...

 


Komentáře

1 Vysmátá | Web | 10. října 2010 v 19:17 | Reagovat

1. naprosto úžasný design
2. Co je uhozenýho na povídání si s Joem? Já to dělám v jednom kuse. Jenom se menuje jinak. Tos i ale nechám pro sebe.
3. Pěkný článek :)
4. Děkuji za pochvalu. Čajovník je vskutku nové slovo

2 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 10. října 2010 v 20:08 | Reagovat

Ale nehraničí :) Joea pozdravuj - sympatický chlapík!
A posílám ti přímo nůši plnou úsměvů - zrovna dneska při návštěvě Země sem mělo podobné myšlenky - všichni kolem se mračí, nevěnují nikomu úsměv a stejně jsem se smálo jako blbec. Až jedna osoba vyslyšela mé volání do temnot a úsměv byl opětován. Takže smysl to má, ale je to těžká práce, tohle pozitivování...

3 Alex | Web | 10. října 2010 v 20:22 | Reagovat

Nehraničí..x)dělala jsem to taky. :D i ve škole mezi lidmi. A teď.., budu si muset opět někoho takového obstarat, protože, jak si četla můj článek, dá se říci, že nemám nikoho. Jinak, děkuji za komentář.., tobě to být líto nemusí. x( Víš, já už jsem si docela i zvykla, že se na mě valí problémy.. x( jsem to prostě JÁ. Alex.

4 Bloody Desire | Web | 10. října 2010 v 21:10 | Reagovat

Fúha .. x) Prostě je to imaginární kamarád .. x) Nic Ti neřekne přezto víš,že je tu pro tebe

5 zlý dítě | Web | 11. října 2010 v 18:49 | Reagovat

Podle mě to není demence, ale útěk od reality. Což vůbec není špatná věc. Nutno dodat, že originální útěk od reality. :)
Obdivuju tvůj styl psaní.

6 Roxy* | Web | 11. října 2010 v 19:21 | Reagovat

Tak to jsme na tom vážně stejně :( no, snad to někdy bude lepší :)

opravdu skvělé, tohle tvé psaní :D koukám, že jsi možná podobnej magor jako já :D :D

7 Es. | Web | 12. října 2010 v 15:41 | Reagovat

Alespoň, že se dokážeš usmát na obrázek, kde je prst se smajlíkem.. Na to už ani já nemám sílu.. A je mi jasné, že usnout a snít o NĚM není zrovna dvakrát potěšující.. Doufám, že už brzy se to zlepší a tvoje sny zamíří zcela jiným směrem.. ;-)

8 slečna barevná | Web | 13. října 2010 v 13:11 | Reagovat

nádherný článek.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama