Srpen 2010

Začínám být mírně paranoidní...

5. srpna 2010 v 10:02 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
     Ještě jsem vám nevyprávěla o mém životním příběhu s našimi vietnamskými spoluobčany... Tak si poslechněte, jak mi ruplo v bedně.
     Už je to asi rok. Pokaždé, když jsem ve městě, někde v supermarketu, s holkama, tak za mnou vždycky jde nějaký Vietnamec!
     Jednou jsem seděla s kamarádkou v kavárně. A přísahala bych, že jeden člen vietnamské komunity prošel kolem 3x a 2x z toho se na nás podíval!
     Taky to mohlo být tím, že třeba okukoval kámošku, to já nevím, ale ještě víc to zvětšilo moji paranoiu. Jo dobře, přiznávám, jsem magor, ale není to příjemné.
    Nebudu teď myslet na to jak mě asijská mafie chce unést a vymáhat potom výkupné, radši se zamyslím nad tím, co si půjčit z knihovny, když je dneska konečně otevřeno. Vzhledem k omezeným možnostem knihovny ale zase určitě odejdu s nějakou hrůzou.
     Chtěla bych si půjčit od Tolkiena - Silmarillion. Jeho Středozem mě totiž naprosto ohromila už když jsem byla dítě. Dlouho si chci taky půjčit Irvinga, nejspíš Svět podle Garpa. Ať poznám, proč ho lidé tolik obdivují. A ještě dýl si chci konečně přečíst Pýchu a předsudek od Jane Austenové...
Rozloučím se s váma závěrečnými verši Sonetu č. 66:

"Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat."

- William Shakespeare

(Neberte to tak, že bych chtěla umřít, jenom mám doma knížku Sonetů a tohle je ten nejslavnější.)


Dokáže mě to rozčílit...

4. srpna 2010 v 10:50 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
1. září, začíná škola. Vzpomínám na to, jak jsem před pěti lety nikdy nezahlédla nikoho postávat před školou s cigaretou v ruce. Dokonce žádný člověk z mého okolí nekouřil, všichni to odsuzovali. Aby ne, bylo nám jedenáct!
Avšak... lidé se mění... A to dost radikálně. Každým rokem se počet lidí, kteří chodili před bránu kouřit, zvyšoval. Prvně nenápadně, ale minulý rok jsme si už toho nemohli nepovšimnout. To jsme byli jakoby v prváku (chodím na osmileté gymnázium, takže jsme vlastně byli 5.A) a mě naprosto odrovnalo, když jsem viděla mé vlastní spolužáky, jak o velké přestávce chodí před školu.
Nejsem naivní, abych si myslela, že tam chodí pokecat! Vždycky když se vraceli do třídy, tak to z nich táhlo na pět metrů minimálně. ...

Kuřte si! Ničte si plíce jak chcete, to mě vcelku nezajímá, ale doprdele, nenuťte mě abych to svinstvo dýchala!


Anime? V první řadě oživlá manga

2. srpna 2010 v 12:01 | Sayuri |  ... mých citových záležitostí
      Je to něco krátce přes rok co sleduju japonskou Naruto mangu. Říkejte si co chcete. Myslete si, že jsem dětinská a ztrácím tím jenom čas. Pomlouvejte si mě a nechápejte mě. Ale nikdy mi to nevezmete, protože tohle japonské umění mě už nadobro drží ve svých pařátech.
     Abych mohla mluvit o anime, musím začít u mangy. Viděla jsem už hodně stylů kreslení, některé mě zaujaly, jiné mi přišly odrazující. Nejvíce mi vyhovuje styl, kterým kreslí Kishimoto Masashi, autor Naruta.
      On ale, nejenom že výborně kreslí, taky dává příběhu lásku, je na něm vidět, že ví o čem píše a nevymýšlí si pouhé prázdné řeči. Nesčetněkrát se mi stalo, že jsem se u jeho vyprávění rozbrečela.
Anime?
     Anime je pro mě oživlá manga. Je to sekundární výtvor, často stvořený kvůli komerci a zisku. Neodmyslitelně to však patří do mého života.
     Co vás napadne jako první při slově anime, možná budou Pokémoni. Pravda, taky to je anime. A je taky fakt, že jako malá jsem každou sobotu a neděli sedávala v šest ráno před televizí a nemohla jsem se dočkat, co budou dneska dělat Ash s Pikachu.
     Nyní jsem vyrostla a dala jsem se na dospělejší mangu ( a anime), a Naruto u mě vyhrává na celé čáře.

"Protože tohle je má cesta ninjy!" - Uzumaki Naruto


Zas a znova

1. srpna 2010 v 21:28 | Sayuri |  Psací pero

Zas a znova

Jako když voda hasí žár
Pomalu srdce dívky jihne
Jako když omluva ukončí svár
Jen vzpomínka hlavou se mihne

A koloběh života se opakuje...