Pouhá potřeba

26. července 2010 v 23:24 | Sayuri |  Myšlenkové pochody
Každý se někdy potřebuje někomu svěřit. Jenomže může nastat situace, že nemá komu. Můžete mít desítky přátel, lidí, kteří vám rozumí, ale přesto se můžete cítit jako ty nejosamocenější osoby na světě.
Můj případ? Možná. Svého nejlepšího přítele bych nevyměnila za nic na světě, jenomže on... nejspíš by to nepochopil.
A co vlastně by měl pochopit? To, že se někdy cítím tak sama a jiná, přepadá mě beznaděj a stavy melancholie, zato jindy se chovám jako úplný flegmatik, který si z ničeho nic nedělá.
Nenávidím to. Nenávidím tyhle stavy, kdy jsem na všechny kolem sebe nepříjemná, skoro až zlá! Lidé to chápou a snášejí, ale pochybuju, že to vydrží do nekonečna. Jednou tu hranici překročím a oni vybuchnou.
Byla by škoda ztratit spříznění duše "jenom" kvůli nějakým proměnlivým náladám, nemyslíte?
A to je možná důvod proč potřebuju mít svoje malé, až titěrné, místečko v tomhle obrovském světě.

 


Komentáře

1 Míša*** | Web | 18. srpna 2010 v 12:56 | Reagovat

Jiná si já připadám věčně...a možná to ani není tím, že bych nebyla schopná někam se začlenit, ale že prostě nechci. Svěřuji se svým psům... jsou to 4 -sice malé- ale přeci uši. Nikdy mi neporadí, ale věrně poslouchají vždycky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama